Představte si tu situaci: někomu dlužíte velký obnos peněz, nestačíte splácet ani úroky, natož jistinu. Ve sklepě Vám stojí tiskařský stroj a Vy jste dostali povolení si nějaký ten papírový peníz natisknout. Pomůžete si tím? Bezpochyby. Na druhou stranu znehodnotíte úspory (kupní sílu peněz) ostatním lidem tím, že zvětšíte objem peněz. Udělali by jste to?
Centrální banky to dělají. Samozřejmě dnes v elektronické podobě.
Centrální banka, která „tiskne“ peníze, být obyčejným člověkem, tak je vlastně padělatelem.
Ve skutečnosti tomu, čemu dnes říkáme peníze, peníze nejsou, je to pouze měna. Pravý význam slova peníze musíme hledat v minulosti, kdy se jako prostředek směny používalo zlato a stříbro. Tyto kovy bylo nejjednodušší vyměnit za cokoli, protože si jich člověk vážil, nedaly a nedají se padělat a byly a stále jsou vzácné i svými fyzickými vlastnostmi (svou vnitřní hodnotou).
Ale člověk je tvor pohodlný a proto vymyslel papír, který měl úschovu zlata a stříbra v bance potvrzovat. Tento papír dřív značil, že máte někde uloženo zlato či stříbro v odpovídající hodnotě. Vlastně taková směnka. Například 35 USD značilo, že máte nárok (jako byste měli v bance uloženo) na 1 trojskou unci zlata. Dnes stejná trojská unce (1 Oz) zlata stojí zhruba 1216 USD (11.1.2015). Už přes 40 let bankovky (měna) nejsou „kryty zlatem“. Bankovky jsou slibem a to navíc dlužním slibem. Všimli jste si, že je to na nich dokonce napsáno? Podíváte-li se například na dolar, tuto informaci najdete. A protože většina měn jsou s dolarem velmi úzce spjaty, je většina bankovek pouze dlužním úpisem.
V samé podstatě „peněz“, jak většina lidí neví, je slovo dluh. Má tedy význam mít uloženo hodně bankovek, měny? Odpovězte si sami.
Jak se proti tomu chránit?
Jednoduše nemít všechna vajíčka v jednom košíčku. Čili nespoléhat na měnu, mít nějaké peníze v nemovitostech a nějaké v komoditách, ve zlatě a ve stříbře.
